AIMY
1997 - 2006
Když mi bylo asi osm let, chodila
jsem do první třídy....Jednou se tak vracím ze školy byla zima,
všude plno sněhu...a já ve vzduchu ,,cítila´´ že se přihodí něco
zvláštního... :-)
Ale netušila jsem co by to mohlo být...doma jsem na to trošku
pozapomněla...a večer asi kolem 17.h (už byla tma) najednou k nám
přijela moje starší sestra Diana a v náručí měla štěňátko...v té
době jsem ještě neznala tolik plemen a neuměla je rozlišit...ale
tohle jsem poznala rychle... a
to díky tomu, že jsem v sestře měla jakýsi vzor a líbili se mi
stejní psy jako jí a tak jsem věděla přesně co to je
ALJAŠSKÝ MALAMUT
....Maličký štěňátko tohoto úžasného plemene....
Byla jsem ještě malá a její jméno mi přišlo dost složité...měla
jsem ho napsané na lednici a běhala jsem si ho číst než jsem si ho
zapamatovala. Zpočátku jsem se trochu Aimynky bála...ale brzy jsem
v ní našla psí lásku :-)
Prožila jsem s ní největší část
svého dětství a za to DĚKUJU !!! Nikdy na Tebe nezapomenu
Aimy...byla jsi skvělá, úžasnej mazel a krásně si vyla kdykoliv
jsem chtěla a to na Tobě spoustu lidí ocenilo a pobavilo je
to...každý pes je jiný ale tys byla náš první pejsek a nikdy bych
tě nevyměnila !!
Nikdy nezapomenu na to, jak si mě tahala na sáňkách, pomáhala mi v
pubertálním věku balit kluky.... :-D :-D
Pak když jsem byla v prváku na intru, neměla jsem na Tebe tolik
času, ale pořád jsem na Tebe myslela...a těšila se na
Tebe....
Jednou na mě čekala Diana před nádražím, měla kabelku a na tom Aimy
náhubek....ale Aimy nikde... :-( Hrozně jsem se vyděsila, už jen to
že tam sestra stojí a ještě ten náhubek a pes nikde.... Řekla mi,
že Aimy onemocněla (zánět dělohy...) a leží u veterináře...a že se
na ní můžem jít podívat a možná nám jí vrátí....strašně jsem se o
ní bála...ale když jsme přišli k veterináři trošku se mi
ulevilo...nevypadala že by na tom byla nějak moc špatně....Odvezli
jsme si jí domu....a během 3 měsíců zase běhala jako za mlada...V
tý době jí už bylo kolem 10 let....vypadala zase zdravě a
spokojeně...pak jí to zničeho nic postihlo znovu...přestala žrát,
chodit..a šlo to s ní s kopce, na nic se nečekalo a letělo se k
doktorovi...ten řekl, operace...ale že je to 50:50....a že neví jak
to ustojí, ve svém věku....selhávali jí ledviny a ještě nějaké
orgány.....
Pak byl konec jejímu
trápení.....podstoupila operaci, ale neprobudila se z
narkózy....
Ať je jí tam nahoře dobře.....vzpomínáme na tebe Aimynko.....
,,Jestliže je láska nesmrtelná,pak pevně věřím,že se po smrti setkám se všemi psy svého života,kdyby pro nic jiného,tak pro to moře lásky,která nás spojovala.´´
- Aimynka